Obdobný způsob procedury
hlasování jako kdysi Společnost národů
má i Evropské společenství . Politická
rozdrobenost kontinentu způsobuje
jeho slabost při jednání
s okolním světem . Nesjednocená
Evropa při neschválení Lisabonské smlouvy , by proto bylo
velkým vítězstvím Putina a spol. Silnou páku, jakou je plyn a ropa nelze totiž dost dobře používat proti
soupeři, který je přibližně
počtem obyvatelstva čtyřikrát a hospodářsky
( HDP ) osmkrát
větší.
Lze si jistě snadno představit
rozdíl , když obchodní jednání o
ropě povede sjednocená Evropa, nebo 3,7 milionová Litva. Rusko v roce 2006
například zastavilo dodávky ropy do Litvy poté, co tam v privatizaci rafinerie
uspěla polská společnost PKN Orlen a nikoliv ruský zájemce. Moskva tehdy vysvětlovala
zastavení dodávek technickou poruchou,
avšak dodávky suroviny do privatizovaného závodu neobnovila dodnes. Ostatně s přerušením dodávek ropy máme též vlastní zkušenosti z června 2008.
Německý prezident smlouvu jistě podepíše a
Irové v novém referendu ji
schválí. Naše republika je tedy fakticky posledním státem Evropy , kde
je osud ratifikace Lisabonské smlouvy nevyřešen
. Otázka zní : Kdo chce silnou Evropu , kdo je proti
tomu a kdo nechce Lisabonskou
smlouvu ?
Nechtějí ji lidé , kteří pociťují svoji nulovou přitažlivost pro voliče a chtějí tímto
na sebe upoutat pozornost .Jedná se o různé obskurní postavy naší politické
scény jako např. paní Bobošíková , či pan Železný a
v podstatě obdobný důvod má
i fašizoidní Dělnická strana.
Nechce ji KSČ(M), tato pátá kolona dříve Sovětského
svazu a nyní Ruska.
Zde dotaz : Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, proč
naši komunisti , tito zachránci pracujících, jsou i nadále fanklubem kapitalistického východního souseda a přitom společenské poměry tam připomínají spíš 19.století, než moderní
kapitalizmus.
Nechce ji sekta Václava Klause –
příslušníci sekty samostatně neuvažují. Na příklad :
Našemu vůdci se nelíbí návrh Národní knihovny architekta Kaplického – nám
se jednoduše také nebude líbit.
Nechce ji irský miliardář
Declan Ganley původním povoláním přidavač-barman-poslíček,
se svojí nevěrohodnou pohádkou o zázračném zbohatnutí v Rusku, který na kampaň proti Lisabonské smlouvě utratil miliony Eur. Jeho
„vděčnost “ této veliké zemi je víc než
pochopitelná.
Výše uvedeným motivacím lze porozumět.
Avšak proč vlastně doopravdy nechce Lisabonskou
smlouvu náš dočasný
prezident Klaus ?