Reklama
 
Blog | Jaromír Hájek

Mráz přichází z Kremlu

V preambuli nové ruské ústavy z roku 2004 se praví, že ...... „Rusko je suverenní demokracie“. Tento vágní pojem vlastně označuje novou ideologii Kremlu. Maša Lipmanová z Carnegie Center  uvádí:  „Použitý  výraz přináší dvojí sdělení  :  Zaprvé  -  že ruský režim je demokratický a zadruhé - že toto tvrzení se musí přijmout a dost !  Každá snaha  o  ověření bude pokládána za projev nepřátelství  a  vměšování do vnitřních záležitostí  Ruska. A ze suverenity vyplývá, že vnější (to jest západní)  normy  tady neplatí.“   Poučeni Janem Werichem víme, že přívlastkům , či přídomkům u pojmů a názvů , jakým je zde slovo „suverenní“, říkají  Američané  „slova lasičky“. Tyto „lasičky“ vysají z předmětného názvu obsah  -   a zbude jen pouhá kostřička. Na příklad  :  „Lidová“  demokracie  nebyla ani náhodou nikdy demokracii. Stařičký vtip se ptal, jaký je rozdíl mezi  Demokracii a  Lidovou demokracii  . Odpověď zněla:  Jako mezi  kazajkou  a  svěrací kazajkou.

KGB  (nyní  FSB)  vždy přitahovala nejnadanější lidi. Poskytla jim vynikající výcvik a neocenitelnou síť styků. Její příslušníci si vštípili pocit mimořádné převahy nad obyčejnými lidmi, odstřiženými od informací  a  vedoucí všední a jednotvárný život. Tento pocit byl zesilován výcvikem v psychologických cvicích :  Jak manipulovat s cizinci, jak získat jejich důvěru a jak zlomit jejich odpor. Výsledkem byla ani ne tak běžná vládní složka jako spíš kultovní organizace – vševědoucí, všudypřítomná  a  všemocná. Důstojníci KGB se v jistém zvráceném smyslu sami pokládali bezmála za jakési laické kněžstvo. Měli výborné postavení, aby viděli, jak špatně komunizmus funguje, a tak mnozí z nich chovali soukromé pochyby  o  hodnotě režimu. Uvědomělost si však nahrazovali  jednak vášnivým vlastenectvím, jednak neochvějnou věrností svým kolegům.KGB  se smířila  s nevyhnutelností změn  přicházejících s Gorbačovem a stala se  jejich významnou oporou  –  přinejmenším do okamžiku, kdy se začalo ukazovat, že vedou  k rozpadu země.. Zdálo se, že hlavní páky sovětské moci  –  ekonomické plánování  a  policejní stát jedné strany  –  jsou jedno a totéž.  Nikdo si neuvědomil, že zhroucení státního plánování poskytne nejinformovanějším lidem Sovětského svazu  –  ale také dřívějším nejobávanějším postavám  –  možnost porazit Západ na jeho vlastním poli,  v kapitalismu.  Politická svoboda a lidská práva, jež měly fungovat jako základ veřejného života, byly pouhými přívažky, bez nichž se lze koneckonců obejít. Sice byla udělena, ale pak je zase bylo možné odejmout.  

Vladimír Vladimirovič  Putin , dosud šéf mocné FSB (dříve KGB),  byl  dne 9.srpna  1999  jmenován předsedou vlády  a  tím za  nástupce pro prezidentský úřad. Ruské  hospodářství se  v té době nacházelo v rozvratu, způsobeného kolapsem komunizmu a  Putin prokázal svoje schopnosti tím, že dokázal největší nepořádky odstranit.  Západní podnikatelé  vycítili příležitost obrovských výdělků a přinášeli to co Rusko potřebovalo : Nové technologie , standardní účetnictví a organizaci. Ceny surovin, ropy a plynu v té době stouply o desítky procent a  v současné době  Rusko po splacení dluhů má značné dolarové rezervy.  

Za komunizmu nebyla  ani KGB všemocná. Nebylo jí dovoleno sledovat vojenskou rozvědku GRU ani komunistickou stranu. Tak jako její předchůdci mající na svědomí teror  –  NKVD, OGPU, Čeka  i  carská Ochranka směli terorizovat bezmocné, ale mocným jen radit. Po Putinově  uchopení moci FSB řídí Rusko její současní  i  bývalí členové. A také jej víceméně vlastní. Vytvořený systém je  z velké části autoritativní , ale naprosté kontrole se vyhýbá. Místo ní prosazuje vnější zdání  politické plurality takovým způsobem, že se jí daří klamat jak cizí pozorovatele, tak i naivní politiky.   

Reklama

Nová  studená válka 

Vladimír Putin byl zpočátku označován za šedou kremelskou myš, což byl velký omyl tak zvaných  „znalců“. Putin má výborné vzdělání a zejména praxi, kterou získal jako analytik KGB. Málokterý politik se může pochlubit  politologickými znalostmi , kterými tento bývalý  agent disponuje. Jeho doktorská práce „Stratěgičeskoje planirovanie vosproizvodsta miněralnosyrjevoj bazy regiona v uslovijach formirovanija rynočnych otnošenij“ ukazuje  jeho mimořádnou orientaci  i  v této oblasti. A  vůbec nezáleží na tom , zda je to plagiát, jak dokazuje Clifford Gaddy, či nikoliv. Podstatné zde je  to, že se zde  Putin poučil o prvořadém významu  této problematiky .Jedním  z jeho prvních počinů  bylo například nakoupení veškerých zásob uranové rudy na světovém trhu za nízkou cenu, která později samozřejmě následkem této operace stoupla. 

Není tajemstvím, jaké cíle sleduje kremelská politika . Monopolní dodavatel plynu pro Evropu chce využít tuto výhodu  k politickému nátlaku. Potřebuje rozdrobenou Evropu  a  intrikuje proti Lisabonské smlouvě . Chce zabránit diverzifikaci zdrojů, získat distribuční a skladové kapacity  a  kontrolu mezinárodního obchodu  s plynem. Ruská politika  se vyznačuje lstivostí  a  rozvážným přístupem. Celý tento proces připomíná simultánku šachového velmistra  proti houfu nepozorných a rozhádaných amatérů.

Znepokojivý je projekt Nord Streamu , který přivede ruský plyn po dně Baltického moře tak, aby obešel své bývalé vazaly. Vedení po souši by bylo přitom několikrát levnější a bez ekologických rizik. Jedná se opravdu  o hanebnou dohodu, kterou uzavřel německý kancléř Schrőder krátce před odchodem z úřadu, načež se stal předsedou správní rady pro tento plynovod. (Bylo to nazváno „ Energetickým paktem  Molotov-Ribbentrop“. )  Ropovod Blue (South) Stream  přivede plyn z kaspických ložisek na jih Evropy a  opět mimo Ukrajinu. Střední a východní Evropa se ocitne v ruských energetických kleštích  a  bude „vydána na milost, či nemilost“.  Plynovod Nabucco je  stále ještě v počátečním stadiu , ale  znamenal by pro Evropu zajištění  významných 20% objemu spotřeby .   

A  ruský parní válec je již  v pohybu. Na počátku byl Putinův výrok o tom, že rozpad SSSR byla největší geopolitická katastrofa 20.století. Nyní dobývá regiony na západ od svých hranic pomocí své energetické politiky a finančních investic do ekonomik mnoha zemí. Má  k dispozici jednak miliardy dolarů  a  jednak FSB  –  nejrozsáhlejší  světovou  špionážní organizaci   . Činnost jejich agentů  v  Evropě podle zjištění obranného zpravodajství již přesáhla aktivitu KGB  za  „První studené války“.  Politickým cílem je zde  rozbití Evropského společenství  a  opětovné ovládnutí  východní a střední Evropy. Američani vůbec nemohli pochopit ruský odpor proti radaru.  Rusům  totiž z vojenského hlediska nemohl vadit radar jako takový, ale překážela jim americká vlajka v Brdech. Proto neváhali s hrozbami nejtěžšího kalibru , že totiž na ten  nebohý  český kopec zaměří své nukleární rakety.   

Nebezpečí  pro  českou republiku vyplývá z následujících faktorů  : 

a)         Rusové jsou v české kotlině déle než půl století  a  velmi schopná KGB za  tuto dobu vybudovala    dostatečné zázemí , včetně spících agentů a podobných akvizic. Jistou část Karlových  Varů na příklad vlastní  jistý pan  Alexander Rebjonok (pravděpodobně agent KGB). 

b)         Kapitál nezná stud a nezná ani špinavé peníze. Pronikání ruského kapitálu s jeho neomezenými zdroji  pokračuje jak u nás, tak  v celé Evropě. Existují zde jednak chamtiví jedinci a jednak  „podnikatelé“  s pevnými vazbami na  FSB. Na jejich politické orientaci až tak nezáleží . Například v současné době je naše republika ohrožena tím, že Rusko se stane majitelem  strategické rafinerie  Kralupy  a  plynovodu včetně zásobníků plynu .(!)

c)         Při prezidentské volbě byla promeškána možnost volby skutečné osobnosti na tuto funkci. Současný prezident nejen usiluje oslabit Evropu, ale má i kulantně řečeno nadstandardní styky  s Ruskem . Bohužel manipulace lobistů  Šloufa, Dalíka  a  spol. za účasti důchodce  z  Vysočiny byla tentokrát naprosto dokonalá.

d)        Šéf opozice pan Jiří Paroubek  se byl poradit v Moskvě se samotným Vladimirem Vladimirovičem. O čom ? Z uveřejněného snímku , kdy se tento pán před Putinem blaženě tetelí si lze udělat  jistý  úsudek. A  také lze předpokládat, že  byl minimálně   –   „inspirován“.

e)         Cesty našich politiků do Moskvy jsou osudově trapnou záležitostí. Připomeňme si cestu Eduarda Beneše  1943 před kterou ho mnozí varovali a cestu Jana Masaryka 1948  (kdy nám Stalin rozhněvaně zakázal Marshallův  plán) ,  po které údajně prohlásil : Odjížděl jsem jako ministr zahraničí svobodné země a vrátil jsem se, jako Stalinův pacholek.   

Otázka zní  :  Kolik pacholků se dnes po naší politické scéně pohybuje ? Ve  zprávě  BIS  se totiž  říká, že ruské tajné služby se u nás mimo jiných subjektů snaží získat agenty přímo mezi českými poslanci ,  senátory  a  jejich asistenty. A nezaháleli zajisté ani  v minulosti. 

Měli bychom se ptát našich politiků, jakou mají představu  o  naší  budoucnosti  a  jak chtějí  reagovat na obavy, vyjádřené v dopise  třiadvaceti intelektuálů a bývalých prezidentů :

 

„Naše naděje, že vztahy  s Ruskem se zlepší a že Moskva konečně uzná po našem vstupu do EU a NATO naši suverenitu a nezávislost, se nesplnily. Namísto toho se z Ruska stala mocnost, která prosazuje agendu 19.století metodami 21.století," vzkazují  Obamovi……    

Prameny  :   Nová studená válka  –  Edward Lucas         

Respekt